Duben 2006

Voldemort má dvojníka, co vy na to ??

30. dubna 2006 v 21:54 | MAMLASEK |  Lord Voldemort
ftipky.cz, google.com

Lord Voldemort / Ralph Fiennes

30. dubna 2006 v 19:58 | MAMLASEK |  Ralph Fiennes / Lord Voldemort

  • Ralph Fiennes se narodil 22.12. 1962 v Suffolk, Anglie.
  • Znamením je kozoroh
Je nejstarším z šesti dětí spisovatelky a malířky (užívala umělecký pseudonym Jennifer Lashová) a bývalého farmáře a posléze fotografa Marka Fiennese. Od dětství projevoval výtvarné vlohy. Po několika měsících studia výtvarného umění v Chelsea College of Art and Design ho však začalo přitahovat herectví. Absolvoval Royal Academy of Dramatic Art (RADA; 1983-85) v Londýně a hned nastoupil angažmá v souboru Regents Park Theatre.
O dva roky později se stal členem National Theatre. Během následujícího angažmá v souboru Royal Shakespeare Company (1988-90) vytvořil na jevišti velké shakespearovské postavy: Jindřicha VI. v Králi Jindřichu VI., Troila v Troilus a Kressida, Romea v Romeovi a Julii, Edgara v Králi Learovi a Klaudia v Mnoho povyku pro nic. Širšímu publiku ho představil režisér Christopher Menaul, který mu svěřil nejprve epizodní úlohu snoubence jedné z obětí masového vraha v TV snímku Hlavní podezřelý, ale v následujícím roce ho obsadil do titulní role legendárního důstojníka britské tajné služby, orientalisty a dobrodruha Thomase Edwarda Lawrence ve filmu Nebezpečný muž: Lawrence po Arábii.

Typ rozervaného romantického hrdiny si vyzkoušel v postavě démonického nalezence Heathcliffa ve film. přepisu slavného románu Emily Brontëové Bouřlivé výšiny (r. P. Kosminsky). Stejně přesvědčivě se zhostil úlohy velitele koncentračního tábora Amona Goetha, za jehož ztvárnění v historickém dramatu Schindlerův seznam získal mj. Cenu newyorských film. kritiků 1993, cenu Národního sdružení film. kritiků 1993, cenu BAFTA 1993, nominaci na Oscara 1993 a na Zlatý glóbus 1993.

Také další film, psychologické drama Otázky a Odpovědi , v němž vytvořil klíčovou roli elegantního a protřelého univerzitního profesora Marka Van Dorena, který se propůjčil k machinacím kolem znalostní TV soutěže, vycházel ze skutečnosti, tentokrát z konce 50. let. Rozporuplnými rysy se vyznačuje také postava maďarského hraběte Almásyho, jehož osudový vztah k vdané ženě (Kristin Scott Thomasová) pro něho končí válečnou zradou a smrtelnou havárií, v milostném dramatu podle románu Michaela Ondaatjeho Anglický pacient (r. A. Minghella).

Opět se musel spokojit pouze s nominací na Oscara 1996 a na Zlatý glóbus 1996. Laureátem Evropské film. ceny 1999 se stal díky trojroli příslušníků maďarské židovské rodiny (Ignatz Sonnenschein, Adam a Ivan Sorsovi) v rodinné kronice Sluneční jas (r. I. Szabó). Ačkoliv se během krátké doby prosadil jako film. hvězda, zůstává i nadále věrný divadlu; za roli dánského kralevice v broadwayské inscenaci Shakespearova Hamleta obdržel cenu Tony.

V červnu 2000 se představil na jevišti londýnského Almeida Theatre v titulních rolích Shakespearových historických dramat Richard II. a Koriolanus.

V roce 2002 se objevil v jedné z hlavních roli kriminálního snímku Červený drak a roku 2005 si zahrál ve filmové adaptaci románu John Le Carré Nepohodlný, jehož režie se ujal Fernando Mereilles. Jeho dalším projektem je snímek Merchanta Ivoryho The White Countess (2005). Ve stejném roce také propůjčil hlas postavě Victora Quartermainea v plastelínovém dobrodružství Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka. Ralph Fiennes hraje filmové ztvárnění jedné z nejděsivějších záporných postav literatury, Lorda Voldemorta ve čtvrtém pokračování serie o Harrym Potterovi s nazvem Harry Potter a Ohnivý pohár.

Zahrál si také v jedné z vedlejších rolí snímku Chromophobia od režisérky Marthy Fiennes. V prosinci 2002 se objevil na programu divadla Royal National Theatre v nové hře dramatika Christophera Hamptona The Talking Cure, ve které si pod režijním vedením Howarda Daviese zahrál Carla Junga. V roce 2003 se objevil v RSC v titulní roli Ibsenova dramatu Brand a v roce 2005 hrál Marka Anthonyho ve hře Julius Caesar od Deborah Warner.

Přes deset let žil Ralph Fiennes s herečkou Alexou Kingstonovou, svou někdejší spolužačkou z Akademie, než se s ní 1993 oženil.

(pozn. Podle Daniela Radcliffa je Ralph velice milý a uhlazený člověk ;))
osobnosti.cz

Tom Felton / Draco Malfoy

26. dubna 2006 v 15:49 | MAMLASEK |  Tom Felton / Draco Malfoy
Tom Felton se počtvrté vrací jako Harryho školní nepřítel Draco Malfoy z bradavické koleje Zmijozel. Tom je profesionálním hercem už devět let a na velkém plátně se poprvé objevil v roce 1996 v roli Peagreena ve snímku režiséra Petera Hewitta Pidilidi. V roce 1999 hrál Louise, syna Jodie Foster, ve snímku Anna a král. Objevil se také v několika britských televizních sériích jako například Bugs, ve které hrál Jamese, a v Second Sight, kde hrál po boku Clive Owena roli Thomase Inghama.

Hrál také ve dvou hrách na čtvrtém kanále britského rádia BBC, kde ztvárnil Ioetha v The Wizard of Earthsea a Herkula v Here's to Everyone. Veřejnosti se poprvé představil v roce 1995, kdy hrál v několika špičkových televizních reklamách. Od dětství projevoval známky svého hereckého talent, ale k jeho koníčkům patří také rybolov. Na ryby chodí při každé volné příležitosti.


osobnosti.cz

Životopis

26. dubna 2006 v 15:46 | MAMLASEK |  Stan
Stanislav Ianevski se připojil k mladým tvářím Harry Potter a Ohnivý pohár jako Viktor Krum, zástupce Kruvalu v Turnaji tří kouzelníků, který bojuje proti zástupcům Bradavic a Krásnohůlek. Dvacetiletý Stanislav byl pro roli Kruma objeven zcela náhodou, když byl v Anglii na výměnném studijním pobytu. Stanislav už v Británii studoval čtyři roky, kdy jeho školu navštívila castingová režisérka a čirou náhodou zaslechla, jak se s někým baví na chodbě.
Castingová režisérka Fiona Weir jej poté požádala, zda by byl ochoten se zúčastnit konkurzu na roli Viktora Kruma. Stanislav se brzy dostal do čelních míst žebříčku nejvhodnějších adeptů, ale školní rozvrh mu znemožnil, aby se zúčastnil druhého kola, což značně snížilo jeho šance roli získat. Vyžádala si mimořádný konkurz a nakonec se probojoval do nejužšího výběru. Ačkoliv před tím nikdy nehrál, v jeho rodině se herecký talent projevoval a castingová režisérka rozpoznala jeho dobré předpoklady.

Stanislav se poté s režisérkou setkal ještě jednou, kdy byl požádán, aby se ještě setkal s Mike Newellem, režisérem Harry Potter a Ohnivý pohár. Ten mu na schůzce řekl, že roli Victora Kruma získal. Když není Stanislav na placu, kde představuje Viktora Kruma, věnuje se mnoha sportům jako například tenisu, fotbalu, rugby, atletice a plavání.


osobnosti.cz

Životopis

26. dubna 2006 v 15:40 | MAMLASEK |  Bonnie Wright - Ginny Weasley

× Jméno: Bonnie Wright
× Datum narození: 17. února 1991
× Věk: 16
× Barva očí: modrá
× Barva vlasů: zrzavá
× Výška: cca 152 cm
× Záliby: surfování, fotbal, cestování, zpívání, tanec (balet, moderní a africké tance)
× Oblíbená postava z HP: Hagrid
× Oblíbená hudba: hip-hop, Destiny's Child
× Oblíbená herečka: Nicole Kidman
× Oblíbené předměty ve škole: kreslení, vědy, keramika
× Sourozenci: bratr Lewis
Filmy:
× Stranded ... Sarah Robinson
× Harry Potter a kámen mudrců ... Ginny Weasley
× Harry Potter a tajemná komnata ... Ginny Weasley
× Harry Potter a vězeň z Azkabanu ... Ginny Weasley
×Harry Potter a Ohnivý pohár... Ginny Weasley
×Harry Potter a Fénixův řád... Ginny Weasley
osobnosti.cz

Alan Rickman - životopis

26. dubna 2006 v 15:37 | MAMLASEK |  Alan
Alan Rickman je po rodičích irsko-velšského původu. Vystudoval design na Chelsea School of Art a tři roky pracoval s návrhářskou skupinou, než se rozhodl stát se hercem. Jako šestadvacetiletý začal studovat herectví na Royal Academy of Dramatic Art (RADA) v Londýně a poté se připojil k souboru Birmingham Repertory Theatre Company. Krátce pak působil v londýnském divadle National Theatre, než se stal členem Royal Shakespeare Company (1985-87), v jejíž inscenaci hry Christophera Hamptona podle Laclosova románu v dopisech Nebezpečné známosti zaujal rolí záletného vikomta Valmonta.

V téže úloze amorálního svůdce a manipulátora lidských citů hostoval také na Broadwayi, kde byl za svůj výkon nominován na cenu Tony 1987. Hrál i v dalších divadelních inscenacích, např. v Čechovově Rackovi a Shakespearových hrách Troilus a Cressida a Hamlet. Do širšího diváckého povědomí vstoupil jako odporný i komický lotr Obadiah Slope v TV seriálu Barchesterská kronika.

Před film. kamerou se prosadil hned svou první rolí Hanse Grubera, sebejistého šéfa teroristického komanda, které je při svém přepadení přepychového mrakodrapu zneškodněno jediným neohroženým policistou (Bruce Willis), v akčním thrilleru Smrtonosná past (r. J. McTiernan). Podobnými rysy přitažlivého ničemy se vyznačuje také šerif z Nottinghamu, za jehož ztvárnění v historické legendě Král zbojníků Robin Hood (r. K. Reynolds) získal cenu BAFTA 1991. Již dříve získal za své role ve snímcích Rozum a cit a Michael Collins nominace na cenu BAFTA. Za skvěle zvládnuté role ve filmech Opravdově, šíleně, hluboce, Zavři mé oči a Robin Hood: Král zlodějů byl jmenován Evening Standard Film hercem roku. Za roli ve filmu Mesmer byl na festivalu v Montrealu jmenován Nejlepším hercem.

Ve zcela odlišné poloze se předvedl v psychologickém dramatu Zavři mé oči (r. S. Poliakoff), v němž ztělesnil finančníka Sinclaira Bryanta, který pomůže své manželce (Saskia Reevesová) vymanit se z incestního sourozeneckého vztahu. Účinkoval také v TV, např. jako host v epizodě Murder, Obliquely (Láska si nevybírá - ČTV; r. Alfonso Cuaron) z kriminálního seriálu Fallen Angels (Padlí andělé) a v seriálech Revolutionary Witness (Revoluční svědek) a Spirit of Man (Lidský duch).

Za titulní roli ruského šarlatána a samozvaného mnicha Grigorije Rasputina v životopisném TV snímku z produkce HBO Rasputin obdržel Zlatý glóbus 1996, cenu Emmy 1996 a SAG Awards v kategorii Nejlepší herec v hlavní roli. V Londýně inscenoval 1995 divadelní hru Zimní host, jejíž film. verzí s Emmou Thompsonovou debutoval i jako film. režisér. Na filmovém festivalu v Benátkách se tento film dostal do oficiálního výběru a získal na něm tři ceny, o něco později byl oceněn na Chicago Film Festival jako nejlepší film. V roce 1991 se A. R. opět připomněl na divadle v Londýně a Edinburghu, kde účinkoval ve hře Toma Stopparda Tango.

V říjnu 1998 se představil po boku Helen Mirrenové jako Antonius na jevišti londýnského Royal National Theatre v Shakespearově tragédii Antonius a Kleopatra. Od 1977 je jeho životní partnerkou politička Rima Hortonová.

Rickman nedávno hrál na prknech West Endu v oceňované produkci s názvem Private Lives, který vzešel z pera Noela Cowarda. Poté Rickman za výkon v těchto hrách získal ceny od Variety Club a Theatre Goers Awards v kategorii Nejlepší herec a byl nominován na ceny Olivier a Evening Standard Awards. Než se hra přestěhovala z Albery Theatre na Broadway, byla stále vyprodaná a Rickman byl nominován na cenu Tony Award v kategorii Nejlepší herec. Poté se vrátil do Londýna, aby pod vedením režiséra Richarda Curtise natočil Lásku nebeskou a pro televizní kanál HBO film Something the Lord Made.

Alan Rickman se do podvědomí mnoha diváků dostal především díky roli profesora Severuse Snapeho, kterého ztvárnil ve všech dílech o Harrym Potterovi. Nejprve v roce 2001 ve snímku Harry Potter a kámen mudrců (r. Chris Columbus), následující rok v Harrym Potterovi a tajemné komnatě (r. Chris Columbus), roku 2004 v Harrym Potterovi a vězni z Azkabanu (r. Alfonso Cuarón) a následně v Harrym Potterovi a Ohnivém poháru (r. Mike Newell, 2005). Harry Potter a Fénixův řád a Harry Potter a Princ Dvojí krve - 2007, 2008 - David Yates
osobnosti.cz

Ukázky z knih (Ohnivý pohár)

25. dubna 2006 v 1:00 | MAMLASEK |  HP - knihy

4. kniha - ohnivý pohár

Ukázka z kapitoly Pytloun a Skrk:
Mezitím se oheň konečně rozhořel, a právě když začali smažit párky a vejce, vynořili se z lesa BilI, Charlie a Percy a zamířili k nim.
"Přemístění dokončeno, tati," ohlásil Percy nahlas. "Senzace - akorát bude oběd!" Byli s jídlem asi tak v polovině, když pan Weasley najednou vyskočil a začal nadšeně mávat na mohutného kouzelníka, jenž dlouhými kroky mířil k nim. "Výborně!" zajásal. "Ten, na kterém dnes všechno stojí! Vítám tě, Ludo!"
Ludo Pytloun byl bezpochyby nejnápadnější kouzelník, které tu Harry do té chvíle potkal, včetně starého Archieho v květované noční košili. Měl na sobě dlouhý famfrpálový hábit se širokými, zářivě žlutými a černými vodorovnými pruhy a na hrudi předváděl světu obrovskou vosu. Býval zřejmě urostlý a samý sval, teď však už zakládal na sádlo. Přes veliké břicho, jaké určitě nemíval v dobách, kdy hrával famfrpál za Anglii, mu už hábit byl opravdu těsný. Nos měl rozpláclý (Harry si domyslel, že mu ho nejspíš zlomil zbloudilý Potlouk) a díky kulatým modrým očím, krátkým světlým vlasům a růžovým tvářím vypadal jako hodně přerostlý školák..
"Ahoj, vy tam!" křikl na ně rozjařeně. Pohyboval se, jako kdyby měl na bříškách palců u nohou připevněná pérka, a očividně byl krajně rozrušený.
"Arture, kamaráde," zafuněl, když dorazil k ohništi, "to se nám to vydařilo, viď? Takový krásný den! Lepší počasí jsme si ani nemohli přát, a noc má být také jasná. .. a hlavně všech- no jde jako po másle... nemám skoro nic na práci!"
Za jeho zády se právě mihnul hlouček kouzelníků z ministerstva, kteří vypadali k smrti unavení a ukazovali na jakýsi kouzelný oheň v dáli, který vysílal fialové jiskry do výše dvaceti stop.
Mezitím se k Pytlounovi přihrnul Percy a podával mu ruku. Přestože měl výhrady ke způsobu, jakým řídil svůj odbor, zřejmě na něj chtěl udělat dobrý dojem.
"Hmm - ano," usmál se pan Weasley, "to je můj syn Percy - právě nastoupil na ministerstvu - a to je Fred - ne, pro- miň, George; Fred je tenhle.A to jsou Bill, Charlie, Ron - má dcera Ginny - a Ronovi kamarádi, Hermiona Grangerová a Harry Potter. "
Pytloun na okamžik zaváhal, když uslyšel Harryho jméno, ale opravdu jen na okamžik. Pak už mu pohled jako obvykle sklouzl k jizvě na jeho čele.
"Takže," pokračoval pan Weasley, "tohle je Ludo Pytloun. Všichni víte, kdo to je, a že díky němu máme takové skvělé lístky -"
Pytloun se zářivě usmál a mávl rukou, jako by tím chtěl vyjádřit, že to byla maličkost.
"Máš chuť si na ten zápas vsadit, Arture?" zeptal se dychtivě a zacinkal mincemi v kapsách svého černožlutého hábitu. Znělo to, jako když tam má celou hromadu zlata. "Roddy Pontner už se vsadil, že Bulharsko dá gól jako první - počítal jsem mu velice dobrý poměr, protože irská útočná trojice je nejsilnější, jakou jsem za celá léta viděl - a malá Agáta Timmsová vsadila polovinu akcií své úhoří farmy na to, že utká- ní potrvá celý týden. "
"Hmm - koneckonců, proč ne," řekl pan Weasley. "Co říkáš. .. galeon na to, že Irsko vyhraje?" "Jeden galeon?" Ludo se zatvářil poněkud zklamaně, okamžitě se však vzpamatoval. "Výborně, výborně... má snad ještě někdo zájem?" ,Jsou na to ještě mladí, aby hráli o peníze," namítl pan Weasley. "MoIly by se to určitě nelíbilo -" "Vsadíme třicet sedm galeonů, patnáct srpců a tři svrčky," prohlásil Fred, když s Georgem nakvap schrastili všechno, co měli. "A sázíme na to, že vyhraje Irsko, ale Viktor Krum chytí Zlatonku. Jo, a ještě k tomu přidáme falešnou hůlku."
"Snad byste panu Pytlounovi nechtěli ukazovat takové hlouposti," zasyčel Percy. Ludo si však zřejmě nemyslel, že by ta hůlka byla nějaká hloupost. Naopak, ve chvíli, kdy mu ji Fred podal, se jeho chlapecká tvář vzrušeně rozzářila, a když hůlka hlasitě kvikla a proměnila se v gumové kuře, upřímně se rozřehtal.
"Výtečně! Něco tak povedeného jsem už dlouho neviděl!
Za tu bych zaplatil i pět galeonů!" Percyho obličej ztuhl nesouhlasným úžasem.
. "Hoši," řekl pan Weasley potichu, "nechci, abyste se sázeli ... Vždyť jsou to všechny vaše úspory. .. a vaše matka...
"Nekaž jim hru, Arture! " zahřímal Ludo Pytloun a vzrušeně cinkal penězi. "Přece už jsou dost velcí, aby věděli, co chtě- jí! Takže vy říkáte, že Irsko vyhraje, ale Krum že získá Zlatonku? To vám nemůže vyjít, chlapci, opravdu nemůže... na tohle vám dám ten nejlepší poměr... a přidáme ještě pět ga- leonů za tu legrační hůlku, co říkáte..."
Pan Weasley jen bezmocně přihlížel, jak Ludo vytáhl z kapsy zápisník a brk, aby si jména obou dvojčat zapsal. "Díky," řekl George, vzal si útržek pergamenu, který mu Pytloun podal, a zastrčil si ho do kapsy. Ludo se mezitím obrátil znovu k panu Weasleymu; dobrá nálada z něj přímo sršela. "Myslíte, že bych mohl taky dostat šálek čaje? Já vlastně čekám, jestli se tu neukáže Barty Skrk. Můj bulharský protějšek totiž dělá nějaké potíže, a já mu nerozumím ani slovo. Barty bude schopen zjistit, o co mu vůbec jde. Ten snad umí sto padesát řečí. "
"Cože, pan Skrk?" řekl Percy. Ledový, nesouhlasný výraz v jeho tváři naráz vystřídalo takové nadšení, až se mu doslova zkřivila. "Umí jich přes dvě stě! Umí i jezersky, hudrovsky a trollsky..."
"Trollsky umí každý," mínil Fred přezíravě, "stačí ukazovat prstem a vrčet." Percy ho probodl ošklivým pohledem a rázně prohrábl oheň, aby voda v konvici začala znovu vřít. "Máte už nějaké zprávy o Bertě Jorkinsové?" zepta1 se pan Weasley, když se Pytloun uvelebil do trávy vedle nich. "Pořád ani slůvko," řekl Ludo klidně. "Ale ona se objeví. Chudák stará Berta... paměť má jako děravý kotlík a smysl pro orientaci žádný. Prostě zabloudila, jak vám říkám. počítám, Že někdy v říjnu se sama od sebe vrátí do kanceláře a bude přesvědčená, že máme ještě červenec."
",Nemyslíš, Že už je načase někoho poslat, aby se po ní podíval?" poznamenal pan Weasley rozpačitě, zatímco Percy podaval Ludovi šálek čaje.
"Barty Skrk to taky pořád říká," přiznal Pytloun a nevinně vyvalil kulaté oči, "jenže my teď' skutečně nemůžeme nikoho postrádat. No ne - my O vlku a vlk za humny! Braty"
Právě v tu chvíli se totiž k jejich ohništi přemístil další kouzelník - ovšem od Luda Pytlouna, který se rozvaloval v trávě ve svém starém habitu Wimbournských vos, se už snad víc lišit nemohl. Barty Skrk byl odměřený, upjatý starší muž v bez- vadném nažehleném obleku a s kravatou. Pěšinku v krátkých šedivých vlasech měl až nepřirozeně rovnou a úzký knírek, připomínající kartáček na zuby, působi1 dojmem, že si ho snad přistřihuje podle pravítka. Boty měl vyleštěné jako zrcadlo. při pohledu na něj Harry ihned pochopil, proč ho Percy tak zbožňuje. Percy byl hluboce přesvědčen, že řády a pravidla se mají přísně dodržovat, a pan Skrk tak dokonale dodržoval pravidla, podle nichž se mudlové oblékali, že by se mohl vydávat za ředitele banky. Harry dokonce zapochyboval, zda by ho prohlédl strýc Vernon.
"Zkus, jak se tu bezvadně sedí, Barty," řekl Ludo vesele a poklepal do trávy vedle sebe.
"Ne, děkuji, Ludo," odmítl pan Skrk a z jeho hlasu zaznělo trochu netrpělivosti. "Hledám tě všude už kdovíjak dlouho. Bulhaři se dožadují, abychom přidali do nejvyšší lóže ještě dvanáct křesel."
"Tak o to jim jde?" podivil se Pytloun. "Myslel jsem, že si
ten chlápek chce vypůjčit kleště. On má opravdu silný přízvuk. "
"Pane Skrku!" vymáčkl ze sebe Percy bez dechu a s jakou- si úklonou, při které vypadal jako hrbáček. "Vezmete si s námi šálek čaje?"
"Ach," řekl pan Skrk a s jistým překvapením se na něj podíval. "Ano - děkuji vám, Weatherby." Fred a George vyprskli do svých šálků smíchem. Percy, kterému úplně zčervenaly uši, měl plné ruce práce s konvicí. "Ostatně s vámi jsem chtěl mluvit taky, Arture," řekl pan Skrk a upřel svůj ostrý pohled na pana Weasleyho. "Ali Bašír se vydává na válečnou stezku. Chce s vámi mluvit o tom zákazu létajících koberců."
Pan Weasley zhluboka vzdychl. ,,0 tom jsem mu poslal sovu, právě minulý týden. Vážně nevím, kolikrát mu to ještě mám vysvětlovat: podle Soupisu zakázaných kouzelných předmětů se koberce považují za mudlovský výtvor, ale on to prostě nechce slyšet."
Nejspíš opravdu nechce," přisvědčil pan Skrk a vzal si od Percyho šálek s čajem. "Za každou cenu by je k nám chtěl vyvážet. "
,Jenomže košťata stejně nikdy nenahradí, co říkáte?" zeptal se Pytloun.
"Ali je přesvědčený, že na trhu je místo pro rodinné vo zidlo," řekl pan Skrk. "Pamatuji, že můj dědeček míval Axminster, tam se nás vešlo dvanáct - to ovšem bylo před tím, než koberce zakázali." Řekl to, jako by nemínil připustit sebemenší pochybnost o tom, že všichni jeho předkové přísně dodržovali zákony.
"Tak co, Barty, měl jsi hodně práce?" zeptal se Pytloun bodře.
"Poměrně dost," řekl pan Skrk úsečně. "Zajistit Přenášedla na pěti světadílech nebyla žádná maličkost, Ludo." "Počítám, že oba budete rádi, až to všechno skončí?" podotkl pan Weasley. Pytlouna jeho otázka ohromila. "Rádi? Už dlouho jsem se tak dobře nebavil.. ale koneckonců, pořád se ještě máme na co těšit, viď, Barty? Co říkáš? Ještě toho budeme zajišťovat až až!"
Pan Skrk jen povytáhl obočí. "Přece jsme se dohodli, že to neoznámíme, dokud se všechny podrobnosti -"
"Co, podrobnosti!" řekl Pytloun a mávl nad tím slovem rukou, jako kdyby to bylo hejno mušek. "Všechno je přece dohodnuté a podepsané, nebo snad ne? Vsadím se s tebou, oč chceš, že tyhle děti se to stejně zakrátko dozvědí. Když to bude v Bradavicích -"
"Ludo, nezapomeň hlavně, že se máme sejít s těmi Bulhary," přerušil ho pan Skrk ostře. " Děkuj i vám za čaj,Weatherby." Odstrčil nevypitý šálek k Percymu a čekal, až se Ludo zvedne; Pytloun se s námahou postavil na nohy a dopil poslední zbytek čaje. Zlato v kapsách mu vesele cinkalo. "Brzy na shledanou!" řekl. "Sejdeme se nahoře v nejvyšší lóži - já ten zápas budu komentovat!" Zamával jim, zatímco Barty Skrk jenom odměřeně kývl hlavou. Poté se oba přemístili pryč.
"Co se bude v Bradavicích dít, tati?" vyhrkl Fred okamžitě.
,,0 čem to mluvili?"
"To se brzy dozvíte," usmál se pan Weas1ey.
"Dokud se ministerstvo nerozhodne, že tu informaci zveřejní, platí, že je tajná," pronesl Percy škrobeně. "Pan Skrk udě- lal dobře, když ji neprozradil."
"Zavři zobák, Weatherby, buď tak laskav," vybídl ho Fred.
Jak odpoledne pozvolna míjelo, narůstalo v kempu vzrušení, jež nad ním nakonec viselo jako mrak. S přicházejícím večerem už se nedočkavě tetelil i vzduch, ještě pořád letní a teplý, a když se pak nad tisíci čekajících kouzelníků rozprostřela tma, nikdo už se nenamáhal nic předstírat: pracovníci ministerstva nejspíš uznali, že nic nezmohou, a přestali bránit dokonce zjevným kouzlům a čárům, jež zachvátily celý kemp.
Téměř na každém kroku se po použití kouzla přemisťování objevovali prodavači s podnosy a s ručními vozíky plnými roztodivného zboží. Nabízeli svítící růžice - zelené pro irské fanoušky a červené pro bulharské -, které vykřikovaly jmé- na hráčů, špičaté zelené čapky porostlé roztančenými troj- lístky jetele,. bulharské šály ozdobené lvy, kteří opravdu řva- li, a irské a bulharské vlaječky, které začaly hrát národní hymnu, když se jimi zamávalo; prodávaly se tu maličké modely Kulových blesků, jež doopravdy létaly, a pro sběratele byly k mání figurky slavných hráčů, které s nadutým výrazem dokázaly přecházet po dlani sem tam.
"Na tohle jsem si celé léto šetřil kapesné," přiznal Ron Harrymu, když s Hermionou procházeli mezi prodavači a vybírali si. Ron si koupil čapku s tančícími trojlístky a velkou zelenou růžici, ale také figurku Viktora Kruma, bulharského chytače. Maličký Krum mu chodil po ruce dopředu dozadu a kabonil se na zelenou růžici nad sebou.
,Juj, podívejte na tohle!" vykřikl Harry a spěchal k vozíku vrchovatě naloženému něčím, co vypadalo jako mosazné dalekohledy; byly však plné nejrůznějších podivných tlačítek a volicích kotoučů.
"To jsou všechnohledy," vysvětloval jim ochotně kouzelník, který je prodával. "Můžete si přehrát, co jste právě viděli... můžete se na cokoli podívat zpomaleně... a ukážou vám všechno hod po hodu, pokud budete potřebovat. A ještě k tomu jsou Za babku - pouhých deset galeonů za kus. "
"Tak ted' mě mrzí že jsem si koupil tohle " Ron ukázal na svou čapku s roztančenými trojlístky a toužebně zíral na všechnohledy.
"Dejte mi tři," řekl Harry kouzelníkovi odhodlaně.
"To ne - s tím si nedělej starosti," zrudl Ron. Vždycky byl a velice citlivý na to, že Harry, jenž po rodičích zdědil malé jmění, má daleko víc peněz než on.
"Už vám nedám nic k Vánocům," prohlásil Harry a vtiskl každému do ruky všechnohled. "Asi tak deset let, aby bylo jasné."
"To beru," řekl Ron a zašklebil se.
"Juj, Harry, děkuju ti!" přidala se Hermiona. "A já zas koupím nějaké programy, podívejte -"
Jejich váčky s penězi byly o hodně lehčí, když se vrátili ke stanům. BilI, Charlie i Ginny měli také zelené růžice a pan Weasley třímal irskou vlaječku. Fred a George si nic na památku nekoupili, protože všechno své zlato dali Pytlounovi. A potom někde za lesem dunivě zahřímal gong a mezi stromy se jako na povel rozsvítily zelené a červené lucerny, jež osvětlovaly cestu ke hřišti.
"Už to začne!" řekl pan Weasley a vypadal stejně vzrušeně jako všichni ostatní. "Honem, půjdeme!
albatros.cz

Ukázky z knih (Kámen Mudrců)

25. dubna 2006 v 0:00 | MAMLASEK |  HP - knihy

Kniha 1 : Harry žádá strýce, aby ho odvezl k vlaku:


Nástupiště devět a tři čtvrtě
Harryho poslední měsíc u Dursleyových nebyl nijak příjemný Jistě, Dudley teď' z něho měl takový strach, že s ním nikdy nezůstal v jedné místnosti, a teta Petunie ani strýc Vernon ho nezavírali do přístěnku, nenutili ho do žádné práce ani na něj nekřičeli - po pravdě, nepromluvili na něj jediné slovo. Napůl zděšení a napůl rozzuření se k němu chovali tak, jako by židle, na níž zrovna seděl, byla prázdná. V mnoha ohledech to bylo lepší, za čas ho to však přece jen začálo skličovat.
Harry se zdržoval u sebe v pokoji, ve společnosti své nové sovy Rozhodl se, že jí bude říkat Hedvika; našel to jméno v Dějinách čar a kouzel. Jeho školní učebnice byly velice zajímavé. Léhával na posteli a dlouho do noci četl, a Hedvika létala otevřeným oknem ven a zase dovnitř, jak se jí zachtělo. Bylo štěstí, že teta Petunie už k němu nechodila Iuxovat, poněvadž Hedvika nosila zvenčí mrtvé myši. Každý večer, než šel spát, si Harry odškrtl další den na čtvrtce papíru, kterou si připíchl na stěnu, aby viděl, kolik mu jich ještě zbývá do prvního září.
Poslední den v srpnu si řekl, že by si měl s tetou a se strýcem promluvit, jak se zítra dostane na nádraží King's Cross, a vydal se dolů do obývacího pokoje, kde se dívali na nějakou televizní soutěž s otázkami a odpověďmi. Zakašlal, aby si všimli, že tam je, a Dudley zaječel a vyběhl z místnosti.
"Ehm - strýčku Vernone?"
Strýc Vernon zamručel, jako že ho poslouchá. "Totiž - já se zítra potřebuji dostat na nádraží King's Cross - na vlak do Bradavic."
Strýc Vernon znovu zamručel.
"Byl bys tak laskav a zavezl mě tam?"
Další zamručení. Harry doufal, že znamená ano. "Děkuji ti."
Už se otočil, že se vrátí nahoru, když strýc Vernon dokonce promluvil.
"Stejně je to divné, jet do kouzelnické školy vlakem. Létající koberce všecky píchly, co?"
Harry na to neřekl ani ň. "A kde ta škola vůbec je?"
"Já nevím," řekl Harry, který si to poprvé uvědomil. Vytáhl z kapsy jízdenku, kterou dostal od Hagrida. "Prostě mám v jedenáct hodin nastoupit do vlaku,
který odjíždí z nástupiště devět a tři čtvrtě," četl. Teta i strýc vytřeštili očí.
"Z kterého nástupiště?" "Číslo devět a tři čtvrtě."
"Nemluv hlouposti," řekl strýc Vernon, "žádné nástupiště devět a tři čtvrtě není."
"Na jízdence to tak stojí."
"Taková šílenost," řekl strýc Vernon. "Ti lidé jsou všichni úplně na hlavu. Však uvidíš, jen počkej. Dobrá, odvezeme tě na nádraží. Stejně zítra musíme do Londýna, jinak bych nikam nejel."
"A proč jedete do Londýna?" zeptal se Harry co nejpřívětivěji.
"Jedeme s Dudleym do nemocnice," zabručel strýc Vernon. "Musí si dát uříznout ten zatracený ocásek, než nastoupí do Smeltings."

*******************************************************************************************************************
Kniha 1 : Harry v prvním průšvihu, při hodině létání bojoval s Malfoyem o Nevillův pamatováček, Chytil ho, ale viděla ho profesorka McGonagallová ...
,, Jak jste se opovážil - vždyť jste si mohl srazit vaz -"
"On za to nemůže, paní profesorko -" "Vy mlčte, slečno Patilová -"
"Ale když Malfoy -" "To stačí, pane Weasleyi. Pottere, pojďte se mnou." Harry ještě zahlédl, jak vítězoslavně se tváří Malfoy, Crabbe i Goyle, když on sám strnule vykročil za pro_fesorkou McGonagallovou, která dlouhými kroky za_mířila k hradu. Bylo mu jasné, že ho vyloučí. Chtěl ně_co říci na svou obhajobu, naráz však jako by ztratil
hlas. Profesorka McGonagallová pochodovala vpřed a na Harryho se ani neohlédla; musel klusat, aby jí sta_čil. Takže všecko zkazil; neobstál v Bradavicích ani dva týdny, a za deset minut už se bude balit. Co řek_nou Dursleyovi, až se objeví ve dveřích?
Nahoru po hlavních schodech, potom po mramo_rovém schodišti uvnitř, a profesorka McGonagallo_vá ještě pořád neřekla ani slovo. Otvírala dokořán jed_ny dveře po druhých, rázně pochodovala po chodbách a Harry nešťastně klusal za ní. Možná ho vede k Brumbálovi. Vzpomněl si na Hagrida, kterého sice vyloučili, ale směl v Bradavicích zůstat jako haj_ný. Možná by se mohl stát jeho pomocníkem. Sevřel se mu žaludek, když si to představil - že by se jen dí_val, jak se z Rona a z ostatních stanou kouzelníci a ča_rodějky, zatímco on se bude ploužit po školních po_zemcích a nosit Hagridovi brašnu.
Profesorka McGonagallová zůstala stát před jednou z učeben. Otevřela dveře a strčila hlavu dovnitř. "Promiňte, profesore Kratiknote, mohl byste mi na chvilku půjčit Wooda?"
Wooda? pomyslel si Harry zmateně. Ze by se tak jmenovala rákoska, kterou ho hodlá potrestat? Ukázalo se však, že Wood je osoba z masa a kostí, ramenatý student pátého ročníku, který teď rozpa_čitě vyšel z Kratiknotovy třídy.
"Pojďte se mnou, oba dva," vybídla je profesorka McGonagallová a šli chodbou dál; Wood si Harryho jen zvědavě prohlížel.
"Pojďte sem." Profesorka McGonagallová je zavedla do třídy, kte_rá byla prázdná až na Protivu, který v tu chvíli horli_vě psal na tabuli sprostá slova. "Vypadni, Protivo!" vyjela na něj. Protiva hodil kří_du do nádoby na odpadky, až to řinklo, a s hlasitým klením vyběhl ven. Profesorka McGonagallová za ním zabouchla dveře a otočila se k oběma chlapcům.
"Pottere, tohle je Oliver Wood. Woode, našla jsem vám chytače." Wood se už netvářil zmateně, ale radostně. "To myslíte vážně, paní profesorko?"
"Naprosto vážně," řekla profesorka McGonagallová břitce. "Ten chlapec to má v sobě. V životě jsem nic takového neviděla. Opravdu jste seděl na koštěti po_prvé, Pottere?" Harry mlčky přikývl. Neměl zdání, oč jde, ale ne_vypadalo to, že by ho chtěli vyloučit, a do nohou ja_ko by se mu začal vracet cit.
"Letěl střemhlav padesát stop a pak tu věc chytil do ruky," vysvětlovala Woodovi profesorka McGonagal_lová. "A vyvázl bez jediného škrábnutí. To by nedo_kázal ani Charlie Weasley." Wood se teď tvářil, jako by se mu naráz splnily všec_hny jeho sny.
"Už jsi někdy viděl hrát famfrpál, Pottere?" zeptal se vzrušeně. "Wood je kapitán nebelvírského mužstva," vysvět_lila profesorka McGonagallová.
"A na chytače má i správnou postavu," mínil Wood; obcházel teď kolem Harryho a bedlivě si ho prohlí_žel. "Lehký - rychlý - musíme mu sehnat pořádné koště, paní profesorko - řekl bych Nimbus Dva tisí_ce nebo Zameták Sedm."
"Promluvím s profesorem Brumbálem, jestli bychom mohli porušit to pravidlo o prvním ročníku. Pánbůh ví, že potřebujeme lepší mužstvo než loni. V tom posledním zápasu nás Zmijozel vysloveně pře_válcoval, trvalo kolik týdnů, než jsem se Severusi Sna_peovi zas mohla podívat do tváře."
Profesorka McGonagallová přes brýle na Harryho přísně pohlédla. "Doufám, že uslyším, jak usilovně trénujete, Potte_re; nebo si to ještě rozmyslím a potrestám vás."
Potom se náhle usmála. "Váš otec by na vás byl určitě hrdý," řekla. "On sám hrál famfrpál výborně."
"Ty si děláš legraci. " Seděli u večeře a Harry právě Ronovi dopověděl, co se stalo poté, co odešel pryč s profesorkou Mc_Gonagallovou. Ron držel na půl cestě k ústům kou_sek masového a ledvinkového pudinku, ale úplně na něj zapomněl "Chytače?" řekl "Ale prváci přece nikdy - budeš ten nejmladší hráč naší koleje možná za kolik -"
"Za celé století," řekl Harry a strčil si do úst pořád_né sousto. Po odpoledním vzrušení měl mimořádnýhlad. "Wood mi to řekl." Jeho vyprávění na Rona natolik zapůsobilo a ohro_milo ho, že teď jen seděl a zíral na Harryho. "Příští týden začnu trénovat," sdělil mu Harry. "Ale nikomu ani slovo! Wood chce, aby to zůstalo v taj_nosti." V tu chvíli vešli do jídelny Fred a George Weasley_ ovi, všimli si Harryho a spěšně zamířili k němu. "Výborně, Pottere," zajásal George polohlasem. "Wood nám to všecko řekl. My za kolejní družstvo hra_jeme také - jsme odrážeči.". "Řeknu ti, že letos ten pohár ve famfrpálu určitě vy_hrajeme," prohlásil Fred. "Nevyhráli jsme od té doby, co Charlie skončil školu, ale tenhle rok budeme mít vynikající mužstvo. Musíš být opravdu dobrý, Harry;
Wood málem nadskakoval, když nám o tobě vyklá_dal". "Ale teď už musíme jít. Lee Jordan si myslí, že objevil nový tajný východ ze školy." "Vsadím se, že je to ten za sochou Gregory Smarmyho, který jsme našli hned první týden. Tak nashle!" Sotvaže Fred s Georgem odešli, objevil se někdo mnohem méně vítaný: Malfoy, a po jeho boku Crab_be a Goyle.
"Ještě jsi naposled přišel na večeři, Pottere? A v kolik hodin nasedáš do vlaku zpátky k mudlům?"
"Teď když jsi zpátky na zemi a jsou s tebou tvoji ma_lí kamarádíčkové, nějak si troufáš víc než předtím," řekl Harry chladně. Crabbe ani Goyle samozřejmě vů_bec nebyli malí, jelikož však u čestného stolu seděla spousta učitelů, jeden jak druhý mohli jen svírat pěs_ti, až jim praštěly klouby, a mračit se. "S tebou si to vyřídím sám, a kdy budeš chtít," pro_hlásil Malfoy. "Třeba hned dnes večer. Dáme si kou_zelnický souboj - jenom hůlky, jeden druhého se ani nedotkne. Co říkáš? Ty jsi o kouzelnickém souboji nejspíš ještě neslyšel, že?"
"Samozřejmě že slyšel," otočil se k nim Ron. ,Já bu_du jeho sekundant, a kdo tvůj?" Malfoy se podíval na Crabbeho a Goyla, jako by po_suzoval, kdo z nich je lepší. "Crabbe," řekl. "Vyhovuje ti půlnoc? Sejdeme se v Pamětní síni, ta je vždycky otevřená."
Když pak odešel, Ron a Harry se podívali jeden na druhého. "Co je to kouzelnický souboj?" zeptal se Harry. "A co znamená, že jsi můj sekundant?" "Sekundant je od toho, aby tě vystřídal, až budeš po smrti," řekl Ron ledabyle a konečně se pustil do stu_deného pudinku. Když postřehl výraz v Harryho ob_ličeji, dodal spěšně: "Ale lidé přicházejí o život jen při opravdových soubojích, rozumíš, se skutečnými kou_zelníky. Ty a Malfoy budete jeden na druhého nanej_výš sršet jiskry. Ani jeden z vás nezná tolik kouzel, aby tomu druhému mohl doopravdy ublížit. Ostatně se vsadím, že počítal, že odmítneš."
"A co když zamávám hůlkou a nic se nestane?" "Tak ji zahodíš a dáš mu jednu do nosu," navrhl Ron.
"Promiňte. " Oba chlapci vzhlédli. Byla to Hermiona Grangerová. "Copak se tady člověk nemůže v klidu najíst?" ohradil se Ron. Hermiona si ho nevšímala a obrátila se na Harryho. "Já za to opravdu nemůžu, ale slyšela jsem, o čem jste s Malfoyem mluvili -"
"Vsadím krk, že za to můžeš," zamumlal Ron. ,,- a nesmíš se v noci toulat po škole, uvědom si, o kolik bodů bys Nebe1vír připravil, kdyby tě chytili, a oni tě určitě chytí! Vlastně to od tebe je velice so_becké."
"A tobě zas do toho vůbec nic není," odsekl Harry. "Dobrou noc," řekl Ron.
albatros.cz

A další rozhovor s Danem

24. dubna 2006 v 21:12 | MAMLASEK |  ROZHOVORY s HP herci
Jak získla roli a dále....

Question - Danieli, jak to vůbec bylo s vybírání role Harryho Pottera?

Daniel -
Měl jsem hlavně štěstí. Jednoho dne jsem já a mí rodiče šli na jedno divadelní představení v Londýně. Byl tam producent David Heiman, který se snažil přesvědčit otce, abych dostal tu roli. A to dělal velice podivně, on už jeho vzhled byl dost podivný!

Question -
Takže to znamená, že tvůj otec byl podrážděn z té nabídky?

Daniel - T
o zas ne, on Davidovi tvrdil, že se k tomu nehodím. Mí rodiče to odmítli hned na začátku, protože chtěli, abych se soustředil hlavně na školu. Nakonec, po dlouhých diskuzích je David přesvědčil.

Question -
Hrál si před tím ještě v nějakých filmech?

Daniel-
Objevil jsem se v malé roli ve filmu "Panama's tailor". A taky jsem hrál ve filmu jménem "David Coppperfield".

Question -
Jsi nyní velmi slavný, toto se nestává moc často 11-letým chlapcům. Jak se cítíš, když hodně lidí zná tvé jméno?

Daniel -
Je to super, nijak z toho nevyšiluju. Snažím se být normální, ne být Někdo. Nechci být jako ostatní děti, kteří dosáhli takové slávy. Například Macauly Culkin, který měl před sebou slibnou kariéru, zmizel, protože se dopustil několika chyb. Já jsem velice opatrný.

Question
-
Myslel jsi na budoucnost?

Daniel -
Rád bych byl dál hercem. Potom bych rád byl režisérem. Taky píšu scénáře. Už jsem napsal jeden a trochu se bojím názorů velkých režisérů, kteří to budou číst. Jenže nyní mám studium na 1.místě.

Question -
A co říkají tvoji přátelé na to, že jsi tak slavný? Nežárlí trochu?

Daniel -
Ne, ničeho takového jsem si nevšiml. Můžu říct, že se ke mě všichni chovají jako dřív. Ani já se nijak nezměnil. Nejsem super star. To ale musejí hodnotit ostatní.

Question -
Co škola?

Daniel -
Jsem jeden z nejlepších studentů, ale neříkám, že jsem na sebe nějak pyšný. A i když jsem zrovna na natáčení, vždy si udělám čas aspoň na 1 hodinu učení! Učitel mi jasně ukazuje jak vypadá přisnost.

Question -
Jaké jsou tvé zájmy?

Daniel -
Dost času prosedím u Playstationu, koukám na filmy, píšu scénáře, a poslouchám rock.

Question -
Hodně lidí říkají, že jsi "hrdina". Koho považuješ ty za hrdiny?

Daniel -
Herce!!! Mám rád herce jako Jude Law, Ralph Fiennes, Brad Pitt a Cameron Diaz.

Question
-
Kdybys měl magické schopnosti, jak bys je využil?

Daniel -
Udělal bych ze sebe neviditelnýho a šel bych na rockový koncert. Na koncert mě totiž nikdy nechtěj pustit, jsem moc malej.

Question
-
Díky za rozhovor.

potternet, seznam.cz

Písně Moudrého Klobouku

24. dubna 2006 v 17:58 | MAMLASEK |  BRADAVICE
1.ročník
Zdá se vám, že jsem ošklivý-
myslete si co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti-
jsem Moudrý klobouk z Bradvic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta-
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír
kde mají chrabré srdce,
odvaha, klid a rytířskost,
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu,
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle-
ti ničeho se neštítí
by svého cíle došli.
NAsaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu co tě čeká!
4.ročník
"Za časů kdy mne ušili,
už je to tisíc let,
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde stojí Mrzimor"
Spojil je sen a smělí plán
a v Bradavicích, v touze,
vychovat svoje nástupce,
zřídit školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl,
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost zas
bývyla první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
si cenil ctižádosti.
Pokavad byli na živu,
ale co pak, až jedenkrat
už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír:
tak padla volby na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž se nikdy nemýlím,
ti řeknu kam teď patříš"!
5.Ročník
Za dávných dob,

když jsem byl ještě mlád

a Bradavice též,

panovala tu jednota,

jež jinde nenajdeš.

To čtyři věrní přátelé

rozhodli se tehdy spolu

zřídit tu ze všech na světě

nejlepší kouzel školu.

"Společně učme potomstvo,"

řekli a netušili,že osud brzy zavelí,

aby se rozdělili.

Znal snad kdo lepší přátele,

na celém světě širém,

než byli lstivý Zmijozel,

s udatným Nebelvírem ?

Snad pouze jeden další pár,

o němž nebylo sporu :

Rowenu z hradu Havraspár

a Helgu z Mrzimoru.

Co zvrtlo se ? Byl opravdu

tak špatný konec nutný ?

Nu, já tam byl a povím vám

celý ten příběh smutný.

Dí Zmijozel : "Učme jen ty,

co nejčistší krev mají."

Havraspár zas : "My jen ty,co

nejchytřejší se zdají ."

A Nebelvír : Chci toho, kdo

odvahu má a sílu."

Jen Mrzimor byl ochoten

brát všechny bez rozdílu.

Prvotní přátel obavy

zdáli se liché být,

vždyť každý v své koleji

jen koho chtěl,moh mít.

A tak například Zmijozel,

jak říkal jsem už prve,

dál ke studiu přijímal

jen mágy čisté krve.

V Havraspáru pak učit se

jen nejchytřejší směli,

kdo k nebelvírským patřit chtěl,

musel být ctný a smělý.

Ostatní všichni skončili

v dobráckém Mrzimoru

a mezi čtyřmi přáteli

nezdál se být stín sporu.

Tak v naší škole život šel

naoko bez potíží,

čas nesvárů a rozmíšek

už tehdy se však blížil

a čtyři mocné pilíře

bradavického hradu

zachvěli se a začali

zápasit o nadvládu.

Zdálo se tehdy,že boj ten,

v němž druh se s druhem bije,

neslavným koncem hrozí všem

a škola nepřežije.

Až jednoho dne po ránu

Zmijozel náhle zmizel ,

a přestože pře ustaly,

v srdce nám vešla svízel.

Z té nerozlučné čtveřice

tři mezi námi zbyli,

koleje však se nikdy víc

jak dříve nespojily.

Teď Moudrý klobouk přichází,

vy víte,co se chystá:

do kolejí vás rozřadím

na čtyři různá místa.

Letos však přidám něco víc,

poslechněte co zpívám:

když dělím žáky Bradavic,

nepěkný pocit mívám.

Plním sic jen svou povinnost,

přesto se trochu zdráhám,

mám obavy, že škole své

do hrobu pomáhám.

Ach,vězte všichni,kdo tu jste,

že naše škola čelí,

jak nikdy ve svých dějinách

strašnému nepříteli.

Teď musíme se sjednotit,

za jeden táhnout provaz ,

jinak se zevnitř zhroutíme,

tak zní má zpráva pro vás.

Však už jsem dost vás varoval,

co říct jsem chtěl,to víte.

Přistupte,ať do kolejí

se nyní zařadíte.
potternet,hp.knihy